„Udržitelnost“ nebo „trvalá udržitelnost“ jsou termíny, které jsou v posledních letech skloňovány v mnoha aspektech lidského chování ve vztahu k ochraně životního prostředí. Všichni máme zájem udržitelně žít, využívat energetické zdroje nebo produkovat potraviny. Co ale výraz „udržitelnost“ vlastně znamená?
Prozradíme vám, jakou roli v trvale udržitelném způsobu života hraje les a jak se na vývoji tohoto pojmu už před několika sty lety podílelo právě lesní hospodářství.
Přispět k trvalé udržitelnosti může každý z nás
Všudypřítomná udržitelnost
S pojmem trvalé udržitelnosti se setkáváme prakticky každý den – v práci, v různých debatách při nakupování nebo nakládání s odpady.
Udržitelná hospodářská politika, udržitelná produkce oblečení, ryby z trvale udržitelného rybolovu. Každý z nás má minimálně matnou představu o tom, co znamená udržitelný způsob produkce a lidského chování. Pokud bychom však chtěli tento pojem definovat přesněji, můžeme se snadno dostat do úzkých.
Pojďme se proto podívat do lesa. Krátká procházka mezi stromy nám může pomoci pojem udržitelnosti skutečně pochopit.
Poražené stromy nahradí nové
Nejjednodušší definice
Až půjdete lesem, rozhlédněte se a zkuste odhadnout, kolik kolem sebe vidíte stromů. Pokud bude v dané oblasti pokáceno méně stromů, než kolik jich je vysazeno a může znovu vyrůst, mluvíme – zjednodušeně řečeno – o udržitelném lesním hospodářství. Správci lesa tedy musí vždy vysadit minimálně tolik stromů, kolik jich už pokáceli nebo plánují porazit.
Populace stromů v takto udržovaném lese zůstává po mnoho let minimálně konstantní, nebo dokonce narůstá. V lesích se tak hospodaří způsobem, který zaručuje jejich zachování i pro další generace.
S myšlenkou udržitelného lesního hospodářství přišli lidé už v polovině 16. století. Tenkrát se výraz trvalé udržitelnosti ještě nepoužíval, ale některé lesní řády v Evropě už tehdy nařizovaly, že se nesmí vytěžit více dřeva, než kolik jej může v průběhu času dorůst.
O lesy je třeba pečovat
Více než 600 let péče o české lesy
Prvním dochovaným dokumentem, který se týkal veřejného zájmu o stav lesů na území dnešního Česka, byl zákoník Karla IV. připravovaný kolem roku 1350. Už v 16. století pak byl zřízen úřad nejvyššího lovčího Království českého, který na stav lesů dohlížel.
K zásadní změně druhového složení českých lesů došlo v 19. století, kdy bylo vysazeno mnoho smrkových a borových lesů. Bohužel v té době nebyla známa rizika spočívající v ohrožení monokulturních porostů hmyzími škůdci nebo extrémními vlivy počasí. Lze tak říct, že už tehdy jsme si zadělali na aktuální kůrovcovou kalamitu panující nyní v našich smrkových lesích.
Od druhé poloviny 20. století sílí v českém lesnictví tendence využívat procesy přírodě blízkého lesního hospodářství. Zdravé lesy však nejsou záležitostí jen státní správy nebo vlastníků lesů. Například Hnutí DUHA spustilo projekt „Zachraňme lesy“, který si klade za cíl zajistit příštím generacím věkově a druhově pestré, zdravé a krásné lesy.
Druhová pestrost lesa je důležitá
Správná péče k ochraně a rozvoji lesa
Čeští lesníci si dnes už plně uvědomují nutnost využívat lesy trvale udržitelným způsobem. Tedy nejen jako zdroj dřeva, ale včetně potřeby ochrany lesního ekosystému a lesní fauny. I přesto patří lesy v ČR k nejpostiženějším v Evropě. Důvody jsou zejména extrémní sucho a kůrovcová kalamita.
A kdy budou české lesy opět v kondici? Záleží na tom, jak rychle se podaří kalamitu zastavit. Obrat k lepšímu by mohl nastat už v příštím desetiletí, kdy je plánována intenzivnější výsadba listnatých stromů. Druhově pestré lesy jsou totiž zárukou vyšší odolnosti vůči škůdcům i suchu.
Zachovejme přírodu příštím generacím
Všeobecně přijímaná definice udržitelnosti
Pojem udržitelnosti pocházející z lesního hospodářství si postupně našel cestu i do mnoha dalších oblastí lidské činnosti. Aby bylo možné pojem aplikovat i jinde než v lesnictví, lidé jej definovali na obecné úrovni. Nejrozšířenější definicí je všeobecná formulace z roku 1987, kdy ji ve zprávě Naše společná budoucnost představila Organizace spojených národů takto:
„Udržitelný rozvoj je takový rozvoj, který naplňuje potřeby současných generací, aniž by ohrozil naplnění potřeb generací příštích.“
Ukazuje se, že tento přístup platí a bude stále důležitější pro téměř všechny oblasti lidského konání. České lesnictví nevyjímaje.
Příroda nás potřebuje. Přidejte se!
Máte rádi přírodu a chcete podpořit výsadbu stromů v českých lesích? Stačí od začátku března do konce května navštívit kterékoliv odborné centrum BAUHAUS a přímo na pokladně zakoupit certifikát na výsadbu jednoho nebo čtyř stromů. Více na skutecnestesti.cz