Hlavní obsah

Vrtání otvorů: Jak na to

Vyvrtání otvoru není vlastně žádná věda, může se však stát veskrze komplikovanou záležitostí. Použijete-li například špatné nářadí, nebo pokud na materiál aplikujete špatný způsob vrtání, důsledkem mohou být vytrhané okraje, příliš hluboké nebo příliš široké otvory.

1. Techniky vrtání – správný vrták pro daný materiál

V případě příklepového vrtáku (A) rozbíjí daný materiál špice z tvrdokovu. Stopka je drážkovaná a hodí se pouze do vrtacích kladiv. Jednoduchý spirálový vrták (B) se do plastu nebo kovu zapracovává frézováním. U vrtáku do dřeva (C) se středícím hrotem protrhnou vnější břity dřevitá vlákna a vnitřní břity je odfrézují. Vrták do kamene (D) má zapájenou destičku z tvrdokovu.

Rotační nebo spirálové vrtáky mají na hrotu dva břity, které z obráběného materiálu ubírají piliny, a tyto piliny jsou bočně šroubovitými drážkami odváděny z vrtaného otvoru ven (např. vrtáky na plast, kov, deskové materiály, pórovitý nebo pemzový beton). Vrtáky do dřeva lze vždy snadno poznat podle středícího hrotu. Tento hrot spolehlivě vede vrták do materiálu. Při vrtání plných bloků (např. vyzděného zdiva, kabřince, vápenopískové cihly) nevedou břity na vrtacím hrotu k úspěchu. Místo nich je u hrotu zapájená destička z tvrdokovu, která materiál ubírá škrábáním. Aby šla práce rychleji, příklepový chod vpřed podporuje postup vrtání jako dláto (příklepové vrtání). Příklepovým vrtákem ve vrtacím kladivu se dá zvlášť dobře rozbíjet tvrdý beton.

Excentrický pohon ve vrtacím kladivu pohání svorník, který žene příklepový vrták kupředu.

Přestože je vhodný vrták téměř důležitější než vrtačka, měla by se adekvátně zvolit i vrtačka. Většina aku vrtacích šroubováků a menší ruční vrtačky se vyznačují rotačním pohybem, který lze často regulovat a volit pomocí vícerychlostní převodovky. Vrtá se nejvyšším chodem. Příklepové vrtačky mají odpojitelné příklepové zařízení pro mnoho krátkých úderů. Energii úderu určuje přítlačná síla uživatele. Vrtací kladivo je ideální metodou pro vrtání do betonu. Vydává velkou energii do jednotlivých úderů. Místo mnoha menších úderů vytváří méně silných úderů a pneumatický pohon nahrazuje přítlačnou sílu uživatele.

Další informace k různým vrtačkám získáte v Rádci BAUHAUS: Vrtačka 

2. Vrtání do kamene

 

Vrtání do zdiva (cihly, pórobeton, desky pro suchou stavbu, pískovec a další měkčí minerální materiály) můžete provádět klínovitým vrtákem do kamene se zapájeným hrotem z tvrdokovu – s trochou trpělivosti i bez příklepu. U tvrdších materiálů (plná cihla, kabřinec, vápenopísková plná cihla) se však s tímto vrtákem příliš daleko dostat nelze. Zde musíte zapnout příklep a upnout vrták do betonu s hrotem z tvrdokovu.

 

U betonových stěn a stropů se používá pneumatické vrtací kladivo s vhodným příklepovým vrtákem. Díky pokročilé technologii akumulátorů se tato vrtací kladiva používají také s akumulačním pohonem – například pro bezkabelové použití v zahradě.

 

Pozor: Prázdný kelímek od jogurtu zachytí vrtnou drť při vrtání do stropu.

 

Při vrtání děr do zdi obecně začínejte s vypnutým příklepem a nízkým počtem otáček. V momentě, kdy se vrták pevně chytí, zvyšte počet otáček. Pokud vrtání nepostupuje, zapněte příklep. Pokud ani tak nepostupujete dál, je zeď pravděpodobně z betonu a pomůže pouze vrtací kladivo.

 

Pozor: Pokud z otvoru neodchází vrtná drť, jedná se o spolehlivé znamení, že jste narazili na kovový nosník nebo výztuž. V takovém případě je nejlepším řešením najít jinou polohu pro upevnění. 

3. Vrtání do keramických dlaždic a skla

Speciální vrtáky do skla a dlaždic mají přesně zabroušenou, kopinatou destičku z tvrdokovu. Abyste při navrtávání nesklouzli, vrtaný bod opatrně označte důlčíkem (alternativa: na vrtané místo nalepte krepovou lepicí pásku nebo náplast).

Perfektní otvory bez vytrhaných okrajů v dlaždicích, měkké kamenině, přírodním kameni a dalších tvrdých kamenných materiálech jsou však možné pouze s diamantovým vrtací nářadím. Během vrtání je důležité neustálé chlazení vrtáku tak, aby se zamezilo poškození a prožhavení hlavy: Diamantové vrtáky s výplachem se musí chladit vodou; diamantové vrtáky nasucho lze chladit chladicím médiem. Aby se kromě toho snížilo zatížení na vrtací hlavu, použijte aku šroubovák. Ten dosahuje nižších otáček než vrtačka. Vrták vhodný do zdiva upněte až po provrtání dlaždice.

Pozor: U diamantových vrtáků v žádném případě nepoužívejte funkci příklepu.

4. Vrtání do dřeva

Aby se nehomogenní dřevěné materiály při provrtávání po vláknu nevytrhávaly, mají vrtáky do dřeva vnější břity, které vlákna u okraje vrtaného otvoru krátí. Teprve poté se do materiálu zakousnou hlavní břity. Zvlášť hladké stěny a ostře vymezené okraje získáte u otvorů do průměru 12 milimetrů, pokud je vyvrtáte s maximálními otáčkami.

Pozor: Na obrázku je dobře patrný středicí hrot, který se noří do dřeva a vede vrták. 

Pokud musíte dřevo kompletně provrtat, podložte jej příložkou z odřezku. Tím zabráníte vytržení vláken na spodní straně. 

 

Pokud má hlava šroubu zmizet ve dřevě, zahlubte otvor a šroub následně zcela zašroubujte do materiálu.

V případě, že chcete vrtat svisle, ale nemáte po ruce stojan na vrtačku, použijte k zaměření truhlářský úhelník.

 

Speciální násuvné nástavce slouží zároveň jako záhlubník a omezovač hloubky.

Větší průměry pro slepé otvory nebo otvory pro umístění miskových úchytek do nábytku vrtejte Forstnerovým vrtákem (s vrtacími korunkami do 100 mm). Tento speciální vrták má pouze krátkou špičku a nemá vrtací závit. Otvor vzniká třískovým řezáním (většinou 2, někdy i 4 břity), přičemž břity jsou umístěny bočně kolem hrotu.

Forstnerův vrták používejte ve stolní vrtačce nebo v ruční vrtačce ve stojanu na vrtačku. Jen tak bude otvor přesně svislý. Vrtejte pouze se sníženými otáčkami a malým tlakem po etapách – jinak se v extrémním případě sousední dřevo spálí a ztmavte.

 

Pokud musíte při jednom záměru vyrobit malý vývrt do většího slepého otvoru, vrtejte nejdříve větší průměr. Malý vrták se pak bez potíží chytí uprostřed.

 

Naopak je situace těžší, protože hrot vrtáku nemá oporu. Ale i pro tento případ existuje řešení: Otvor v odpovídající velikosti vyvrtejte do příložky z odřezku a použijte jej jako šablonu – tato šablona pak vede Forstnerův vrták zvenčí. 

 

Pokud musíte vyvrtat šikmý otvor, místo nejdříve navrtejte svisle. Nyní bude mít vrták oporu a vy můžete vrtačku nastavit na požadovaný úhel.

5. Vrtání do kovu a plastu

Vrtáky na kov jsou u hrotu kuželovité a mají dva ostré břity. Při obrábění kovů vrtejte zásadně s nízkými otáčkami. Během vrtání navíc vrtané místo a vrták na kov chlaďte vodou, řezným olejem, vrtací emulzí nebo v případě nouze také olejem pro šicí stroje. 

Než začnete vrtat do kovu, označte vrtané místo důlčíkem. Břit vrtáku se tak dobře chytne a nesklouzne. Obráběné dílce navíc dobře upněte – to chrání před úrazy.

Pozor: Po obrábění odstraňte všechny třísky a především ostré hrany, roztřepení nebo úlomky – zbavte obrobek otřepu. K tomu je vhodný například pilník s jemným sekem.

Jak navíc můžete nýtovat kov, řezat závity, pájet měď nebo mosaz, ohýbat nebo ohranit pásy plechu, zjistíte v Rádci BAUHAUS: Obrábění kovů.

Pro vrtání plastů (např. plexiskla) jsou ideální kuželové vrtáky: Jednobřitý nástavec spolehlivě zabrání tomu, aby se materiál na spodní straně vytrhl. Alternativně můžete použít také ocelový vrták. Nejdříve s ním však krátce vrtejte do betonu – tím se otupí a v plexisklu funguje bezproblémověji.

 

Plasty vrtejte vždy s menším tlakem a při nižších otáčkách, aby vznikalo co nejméně třecího tepla. Jako chladicí médium stačí běžná voda s trochou saponátu, kterou nanesete na vrtací šroubovici. Matné rýhy, které při vrtání v plexisklu vznikají, se s trochou oleje opět vyjasní.

 

Pozor: Pokud je tříska drolivá, byly otáčky příliš vysoké. Roztavená tříska svědčí o příliš nízkých otáčkách nebo příliš slabém posuvu.

6. Vrtání s velkými průměry

Pokud Forstnerův vrták při vrtání otvorů do dřeva nestačí, nebo pokud musíte vrtat velké průměry do jiných materiálů (například podomítkové a duté stěnové krabice ve zdi), pomohou pily děrovky nebo vrtací korunky. Poslední uvedené typy jsou většinou osazeny tvrdokovem nebo diamantem, jsou mimořádně stabilní a přesné. Hodí se na velmi tvrdé materiály při práci s příklepem nebo kladivem. Pro každý rozměr však potřebujete vlastní korunku.

Ozubení pil děrovek s vyměnitelnými pilovými věnci je zpravidla dimenzováno pro obrábění měkkého dřeva. Existují ale také ozubení z bimetalové HSS (HSS = High-Speed-Steel, rychlořezná ocel), pily děrovky osazené tvrdokovem nebo diamantem na plasty, tvrdé dřevo a kov, popřípadě na kámen a keramiku. 

Větší, volitelné průměry můžete zhotovit pomocí vykružovačů. Pokud ani to nestačí, používá se horní fréza, kterou vedete po frézované kružnici.

 

Velké průměry vrtejte rovněž s nepříliš velkými otáčkami a s menším přítlakem. V případě potřeby musíte pilu chladit vodou z vodovodu, respektive řezným olejem. 

Galerie obrázků: Vrtání otvorů: Jak na to

V závislosti na obráběném materiálu musí vrták řezat, frézovat, zaškrabávat nebo razit. Povrchová zušlechtění snižují opotřebení a navíc chrání před korozí.
Hloubku vrtání si můžete jednoduše označit na vrtáku lepicí páskou (vlevo). Komfortnější je však násuvný omezovač hloubky – se záhlubníkem nebo bez záhlubníku.
Vrtací nářadí drží v tříčelisťovém sklíčidle vrtačky za jeho kruhovou stopku (vlevo). Příklepové vrtáky mají naproti tomu drážkovanou stopku, která ve sklíčidle vrtacího kladiva drží flexibilně, aby mohla razit v podélném směru.
Pokud musíte vrtat otvory v řadě (např. při výrobě nábytku) doporučuje se použití šablony pro vrtání nebo speciálního pravítka – kolíkovací lišty. Vrtací pouzdra zabraňují poškození pravítka při vrtání.
Vrták lze přesně vystředit pomůckami pro umístění.
Mobilní vrtací stojan jako další možnost ke stojanu na vrtačku umožňuje také práci uprostřed desky.
 
 

Geometrie spirálového vrtáku na ocel

Úhel hrotu (1) měří 118°, úhel čela (3) je mezi 19 a 40°. Tvrdší materiály lze snáz obrábět s menším úhlem čela, měkčí materiály s větším úhlem čela. Břity na hrotu jsou navíc podbroušené. Tím vzniká tak zvaný úhel hřbetu (2), který umožňuje proniknutí hrotu vrtáku do materiálu. Proces vrtání dále podporuje tak zvaný příčný břit, který je k hlavnímu břitu pootočený o 55°. Tento břit odškrábne u hrotu další materiál, který je z otvoru následně transportován po spirále.

  • Aku šroubovák
  • Vrtací nástavce (univerzální vrták, Forstnerův vrták, vrták na kov, dřevo, sklo, kámen atd. podle potřeby)
  • Vrtací kladivo
  • Vrtačka
  • Vrtací šablony
  • Stojan na vrtačku/mobilní vrtací stojan
  • Pomůcka pro kolíkování/kolíkovací hroty
  • Kolíkovací lišta
  • Vykružovač/děrovadlo/pila děrovka
  • Důlčík
  • Pomůcky pro umístění
  • Příklepová vrtačka
  • Řezný olej/vrtací emulze
  • Svěrák nebo šroubové ztužidlo
  • Záhlubník
  • Omezovač hloubky
  • Příložky z odřezků