Obrábění kovů

Nýtování kovů, řezání závitů, pájení mědi nebo mosazi, ohýbání nebo ohraňování pásů plechu – možnosti obrábění kovů jsou rozmanité. Materiál ostatně disponuje některými užitečnými vlastnostmi (např. je odolný vůči teplu, je tvářitelný), takže může nahrazovat nebo doplňovat konstrukce ze dřeva při výrobě nábytku a výstavbě interiérů, a dokonce i v exteriéru. Práce s tímto materiálem sice vyžaduje některé specifické znalosti – bez problémů jej však lze zpracovávat a obrábět v domácí dílně, a to bez drahého speciálního nářadí.


Návod

1. Druhy kovů

Běžnými druhy kovů jsou ocel, barevný kov (mj. měď, mosaz, zinek, cín), ušlechtilá ocel a lehký kov, respektive hliník (na obrázku odshora vlevo ve směru pohybu hodinových ručiček).

Pozor: Další informace k druhům kovů najdete dole v galerii obrázků.

2. Práce s kovem

Při obrábění kovů v zásadě platí:

  • pomalejší rychlost práce (příp. chlazení, např. speciálním chladicím olejem)
  • používání nástrojů z tvrdého a houževnatého materiálu
  • používání nástrojů s jemným členěním (např. jemně ozubené pily)
  • příprava práce odpovídající materiálu

Obráběné dílce navíc dobře upněte – to chrání před úrazy. Po obrábění odstraňte všechny třísky, a především ostré hrany, roztřepení nebo úlomky – zbavte obrobek otřepu. K tomu se dobře hodí například pilník s jemným sekem (uspořádání záseků na listu pilníku v řadě).

Pozor: Při odstraňování otřepů pilníkem pracujte s malou přítlačnou sílou a využijte celou délku pilníku, abyste se vyvarovali intenzivnímu zahřívání.

3. Vrtání kovů a řezání závitů

Než začnete vrtat do kovu, označte vrtané místo důlčíkem. Břit vrtáku se tak dobře chytne a nesklouzne. Upevněný obrobek navíc vrtejte se sníženými otáčkami.

Šroubované spoje jsou stabilní, nenápadné a dají se kdykoliv opět rozebrat. Řezání vnitřních závitů (např. matic) nebo vnějších závitů (např. šroubů) přitom není obtížné: Pro zhotovení vnitřního závitu pevně upněte obrobek a plánované místo vrtání označte důlčíkem. Následně vyvrtejte otvor vrtákem, který odpovídá zamýšlené velikosti závitu.

Pozor: Zvolte o něco menší průměr vrtáku, než je rozměr později odpovídajícího šroubu, minus vnější otáčky závitu.

Vrchní vyvrtaný otvor navíc mírně zarovnejte záhlubníkem – vrták tak snadněji prořízne první otáčky závitu. Nyní do vratidla upněte závitník a zatáčejte jej do vyvrtaného otvoru ve směru pohybu hodinových ručiček a co nejkolměji (proveďte se všemi třemi závitníky jedné sady).

Pro zhotovení vnějšího závitu upněte kovovou kruhovou tyč přesně kolmo do svěráku (úhelník) a hrot zbruste pilníkem rovnoměrně do kuželovitého vrcholu. Nyní na upnutou kruhovou tyč vodorovně nasaďte závitnici upevněnou v držáku a zatáčejte ve směru pohybu hodinových ručiček do požadované hloubky. Závitnici příležitostně vytáčejte zpět, aby se ulomily třísky.

Pozor: Ať vnitřní, či vnější závit – aby se šetřilo ostří, oblast řezání a břity neustále skrápějte řezným olejem, a to na začátku, ale i později.

4. Nýtování kovu

Stejně jako u šroubovaných spojů se nýtováním zhotoví trvalý stabilní spoj, který se dá kdykoliv opět rozebrat. Spojované obrobky napřed předvrtejte vhodnou velikostí vrtáku. Do nýtovacích kleští následně umístěte nýt a do vyvrtaného otvoru nýtovaný kolík. Nyní opakovaně stiskněte nýtovací kleště, dokud se dřík nýtu neodlomí.

5. Ohraňování plechu

I k vytvoření rovnoměrných zaoblení ocelových a nerezových plechů potřebujete formu: Použijte nejlépe plastové trubky (např. odpadové trubky), které jsou k dostání v různých velikostech. Obrobek upevněte pomocí svěrek k plechu, aby nesklouzl – nebezpečí úrazu!

Pozor: Tloušťky plechu od dvou do tří milimetrů můžete dobře ohýbat rukou.

6. Pájení mědi

Trvale stabilní spoje vznikají tak, že za tepla spojíte dva kovy s přidáním třetího (pájky): Při pájení proniká pájka do nejjemnějších pórů na povrchu obrobků, vytvrzuje a dochází k pojivému legování. Rozlišujeme mezi měkkým a tvrdým pájením – rozdíl spočívá v pájecí teplotě a dosahované pevnosti. Požadované teploty (měkká pájka: 200 °C – 400 °C; tvrdá pájka: 300 °C – 1 100 °C) docílíte pomocí plynového hořáku. Při obou postupech se používají různé pájky a tavidla (speciální pájecí kapalina).

Jak elektrickým proudem svaříte nízkolegované oceli, zjistíte v následujícím Rádci BAUHAUS:

7. Ochrana před korozí

Voda a kyslík železné kovy bez ochrany časem kompletně rozloží! Trvalé ochrany proti rzi dosáhnete nátěrem, který chrání celý povrch proti vlhkosti

Tip

Povrchové úpravy

Pro zlepšení vlastností příslušného základního materiálu se na mnohé povrchy kovů nanáší metalické povrchy. Typickým příkladem jsou šrouby, které se zinkují galvanicky nebo žlutě. Povrch je tak chráněn proti korozi.

Nářadí a materiál

  • Pilníky
  • Důlčík
  • Páječka, elektrická
  • Vrták na kov
  • Nýty
  • Nýtovací kleště
  • Pily s listem na kov
  • Záhlubník
  • Smirkový papír
  • Řezný olej
  • Závitnice a držák závitnice
  • Svěrák
  • Šroubové svěrky
  • Ochranný nátěr na kovové povrchy
  • Vratidlo vč. závitníků

Galerie obrázků: Obrábění kovů

Kutilové ocel většinou zpracovávají jako konstrukční ocel, která je levná, snadno svařitelná a – podle tloušťky materiálu i bez přísunu tepla – mechanicky obrobitelná (ohýbání, vrtání, řezání, pilování). Konstrukční oceli však reagují na vlhkost, korodují!

K barevným kovům patří měď, cín, zinek, nikl, olovo, kadmium, kobalt. Tyto obecné těžké kovy se používají rozmanitým způsobem: Měď lze například snadno pájet, a proto se používá na vodovodní potrubí. Zinek se používá jako antikorozní ochrana pro železné díly. Mosaz se dá dobře tvářet a i z důvodu její barvy, která se podobá zlatu, se používá především na kování a ozdoby.

Lehký kov zná a používá každý: hliník. Je relativně měkký a houževnatý a zpracovává se rozválcováním na tenkou fólii. Protože je tento materiál navíc dobře tepelně vodivý, využívá se ve svítidlech nebo počítačích.

Jako ušlechtilá ocel se označují legované nebo nelegované oceli se speciálním stupněm čistoty – a nemusí nutně odpovídat požadavkům nerezavějící oceli! Zpracování jemně lesklých nerezových ocelí obvykle používaných v domácnosti je náročnější a tyto oceli lze často svařovat pouze speciálním postupem – záležitost pro profesionály.

Na svařování nebo pájení potřebujete speciální nářadí – často však k obrábění kovů plně dostačuje obvyklé ruční nářadí, například obvyklé obloukové pily s pilovým listem s velmi jemnou roztečí zubů (pilový list na kov).

U kovů se musí po obrábění odstranit otřep: V případě oblých obrobků můžete použít také jemný smirkový papír (např. zrnitost 120).

Otřep u otvorů vrtaných do kovu odstraňte záhlubníkem. Alternativně použijte vrták, který musí být výrazně větší než průměr vrtaného otvoru.

Chcete-li na kovové tyči kruhového průřezu udělat vnější závit, zvolte průměr kulatiny tak, aby byl přibližně o 0,2 mm menší než (požadovaný) jmenovitý průměr závitu.

Origami s kovem: Pomocí svěráku a formy z multiplexu vlastní výroby složíte plech tak přesně jako papír.

Měď lze snadno pájet, a proto se používá například na elektronické obvody. Zde se používá elektrické pájedlo.