Adventní věnec je stejně jako cukroví nebo vánoční trhy neodmyslitelnou součástí předvánočního období. Tradičně zapalujeme svíčky na věnci z jehličnatých větví, oblibě se však těší i moderní dřevěné nebo kovové varianty věnců.
Prozradíme vám, odkud tradice vánočních věnců pochází a jaká je její symbolika.
Původ adventního věnce
Tradice zapalování svíček na adventním věnci pochází z Hamburku. Zde roku 1839 Johann Hinrich Wichern v ústavu pro opuštěné děti vytvořil první adventní věnec, aby děti potěšil a ulehčil jim čekání na Štědrý den.
Tento první adventní věnec měl podobu dřevěného kruhu se 23 svícemi. Ve všední dny se postupně zapalovaly svíce červené, v neděli pak větší svíce bílé.
V průběhu let se tradice dále vyvíjela ‒ zhruba od roku 1860 se věnec začal zdobit jedlovými větvemi a časem na něm zůstaly pouze 4 svíčky symbolizující 4 adventní neděle. Zvyk se z Německa rozšířil do řady zemí v Evropě a Americe.
Symbolika adventních svící
Tradiční barvy svící na adventním věnci se v různých zemích liší. Nejčastěji se setkáváme se svíčkami fialovými, růžovými a červenými. Pro každou neděli adventu je určena jedna svíce, která nese svůj symbolický význam.
První zapalovaná svíčka představuje naději. Další svíce by se měly zapalovat proti směru hodinových ručiček.
Druhá svíčka symbolizuje mír, třetí přátelství. Na čtvrtou neděli adventní zapalujeme poslední svíci, která představuje lásku.