Správné připevňování pomocí hmoždinek

Ať stropní nebo nástěnné svítidlo, regál, závěsné skříňky, balkonové zábradlí nebo markýza – pro bezpečné upevnění lehkých nebo těžkých předmětů potřebujete vhodné hmoždinky. Která hmoždinka je však vhodná pro jaký účel a jaký materiál? Nylonovou univerzální hmoždinku lze použít pro lehčí zatížení na stěně z jakéhokoliv materiálu, křídlovou hmoždinku i pro velká zatížení, nikoliv však v deskových stavebních materiálech, pružinová sklopná hmoždinka udrží předměty v zavěšených stropních podhledech, speciální upevňovací systémy jako ocelová hmoždinka nebo kotevní svorník ve spojení s rychle tvrdnoucí plastickou maltou jsou vhodné pro velmi velká zatížení. Téměř nepřehledná rozmanitost nabídky hmoždinek přímo souvisí s velkým množstvím různých stavebních materiálů.

Pozor: Výběr hmoždinky v zásadě závisí na druhu kotevního základu, do nějž má být hmoždinka vpravena. Tento základ se nejdříve musí přesně definovat. Kromě toho věnujte pozornost montážnímu návodu na obalu a použijte šrouby, které jsou v něm uvedeny.


Návod

1. Výběr vhodné hmoždinky

Pro výběr správné hmoždinky je zcela rozhodující podklad, do nějž chcete něco upevnit. Protože je velký rozdíl, zda hmoždinky musí držet v sádrokartonové desce nebo v masivní betonové zdi, vždy nejdříve identifikujte stavební materiál. Nejjednodušším způsobem je zkouška klepáním: Pokud zní materiál dutě, když na něj zaklepete, jedná se o děrované nebo dutinové cihly, které určují adekvátně použitelnou hmoždinku.

V případě masivního kotevního podkladu jej musíte analyzovat přesněji. Za tímto účelem vyvrtejte malým průměrem otvor a na základě vrtné drtě určete stavební materiál: V případě pórobetonu nebo plynobetonu je vrtná drť našedivělá a hrubozrnná. Červená vrtná drť je bezpečným znakem pro cihly nebo plné přepalované cihly. U sádrových desek je drť jemná, bílá a mírně lepivá, respektive ulpívá na vrtáku (obrázek vpravo). U betonů může být vrtná drť od středně šedé až po téměř bílou, přitom je velmi jemná a sypká. Vrták navíc postupuje kupředu jen velmi ztuha (obrázek vlevo). Vrtná drť z vápenopískových cihel je světlá, jemnozrnná a na dotek pískovitá. Pokud jste jednoznačně určili stavební materiál, následně můžete podle hmotnosti upevňovaného předmětu zvolit hmoždinku.

Pozor: Společně s určením podkladu musíte také prověřit, nakolik je podklad nosný pro upevňovaný předmět. Beton není problematický, na sádrokartonové stěny byste však neměli upevňovat těžké kuchyňské skříňky.

2. Šrouby, vrtáky a vrtací technika

Pro každé připevnění na hmoždinku potřebujete také vhodný šroub (dbejte údajů na obalu). Správnou délku šroubu určíte pomocí zjednodušeného základního pravidla: délka hmoždinky plus tloušťka montovaného předmětu plus průměr šroubu. Hloubka vrtaného otvoru odpovídá délce hmoždinky plus deset milimetrů (hloubku vrtání vyznačte na vrtáku pomocí lepicí pásky nebo omezovače hloubky).

Pozor: V pevných stavebních materiálech odpovídá průměr vrtáku hmoždince. V porézním materiálu zvolte průměr otvoru raději o číslo menší.

Aby hmoždinka bezpečně držela, záleží také na vrtáku a vrtací technice. Informace o vrtačkách a o tom, jak odborně vyvrtat otvory do různých materiálů zdí, získáte v Rádci BAUHAUS Vrtačka a v Rádci BAUHAUS Vrtání otvorů.

Z vrtaného otvoru vždy odstraňte vrtný prach (použijte vysavač) a až poté vsaďte hmoždinku – popřípadě ji opatrně zatlučte kladivem. Obrobek následně umístěte do dané pozice a připevněte jej šroubem do hmoždinky.

Pokud je otvor příliš velký a hmoždinka nedrží, musíte vpravit vyplňovací hmotu – třeba montážní lepidlo, sádrový nebo syntetický tmel, plastelínu na bázi epoxidové pryskyřice nebo speciální opravné rouno.

3. Univerzální hmoždinky

Univerzální hmoždinka z nylonu je první volbou při upevňování lehčích zátěží (např. obrazů, pohybových čidel, záclonových kolejniček, držáků na ručníky, lehkých závěsných skříněk, soklových lišt, kabelových kanálů, svítidel, kabelových příchytek, lehkých zrcadlových skříněk a mýdlenek). Hodí se jak pro masivní materiály (beton, plné bloky, pórobeton atd.), tak i pro dutinové stavební materiály, a dále desky ze sádry, cement a dřevo.

Pozor: Pro děrované a dutinové cihly použijte univerzální hmoždinky s nákružkem na horním okraji. Tento nákružek zabrání tomu, aby hmoždinka zmizela ve zdi.

Všestranné univerzální hmoždinky: Při upevňování, respektive při šroubování šroubu (vrutu do dřeva a do třískové desky) do univerzální hmoždinky dochází buď k ukotvení hmoždinky v plných stavebních materiálech, k rozpínání v děrovaných stavebních materiálech nebo k uzlování v dutých stavebních materiálech (viz obrázek).

4. Křídlové hmoždinky

I nylonová křídlová hmoždinka je malým všeumělem pro každý stavební materiál – také pro větší zatížení (např. zrcadlové skříňky).

Pozor: Pro děrované cihly a pro překlenutí omítkových vrstev nebo obložení z dlaždic (ty nepatří k nosným podkladům) použijte alespoň tak dlouhé křídlové hmoždinky, aby kotevní hloubku tvořily dvě lamely na hmoždince.

5. Hmoždinky do desek

Krátké hmoždinky do desek jsou specialisty pro připevňování lehčích předmětů do všech běžných deskových a dutých stavebních materiálů (sádrokartonové desky a sádrovláknité desky, dřevotřísky, vláknité cementové desky, lehké stavební desky z dřevité vlny, tvrdé dřevovláknité desky, duté profily, stropy z dutých těles, duté dveře od tloušťky šest milimetrů).

6. Pružinová sklopná hmoždinka

Do zavěšených stropních podhledů a stropů z dutých prvků se hodí pružinová sklopná hmoždinka pro lehké až středně těžké předměty (např. lampy a závěsné nádoby na květiny): Sklopná kotva této hmoždinky se v dutých prostorách zajistí samočinně a dlouhou závitovou tyčí překlene i silnější materiály.

7. Rámové hmoždinky

Pro lehké stavební materiály jako pórobeton, resp. plynobeton používejte speciální pórobetonové hmoždinky (a to pouze zde). Některé modely můžete jednoduše zatlouct. Široká křídla se přitom vklíní do měkkého materiálu. Nyní můžete zašroubovat šroub a připevnit lehké zrcadlové skříňky, sanitární předměty, dřevěné konstrukce, kabelové trasy, konzoly, zavěšené stropní podhledy a mnoho dalšího.

Pozor: Ve vlhkých prostorách a venku používejte vhodné bezpečnostní šrouby.

8. Hmoždinky do pórobetonu

Pro lehké stavební materiály jako pórobeton, resp. plynobeton používejte speciální pórobetonové hmoždinky (a to pouze zde). Některé modely můžete jednoduše zatlouct. Široká křídla se přitom vklíní do měkkého materiálu. Nyní můžete zašroubovat šroub a připevnit lehké zrcadlové skříňky, sanitární předměty, dřevěné konstrukce, kabelové trasy, konzoly, zavěšené stropní podhledy a mnoho dalšího.

Pozor: Ve vlhkých prostorách a venku používejte vhodné bezpečnostní šrouby.

9. Hmoždinky do sádrokartonu a izolačních materiálů

Jak již název napovídá, hmoždinka do sádrokartonu je speciálně upravena pro materiál sádrokartonu a také pouze zde ji lze použít. K hmoždinkám je často přiložen nástroj k jejich zašroubování.

Pro izolační materiály s vysokou pevností v tlaku (polyuretan a polystyren) v podobě desek nebo pásů se hodí hmoždinky do izolačních hmot. Ani zde není nutné předvrtávání, protože šroubovice se jednoduchým zašroubováním zařezává do izolační desky.

10. Kotevní čepy

Kotevní čepy jsou vhodné pro velká zatížení v netrhlinovém betonu a používají se při připevňování jak kovových (např. zábradlí, schody), tak i dřevěných konstrukcí.

Pozor: Trhlinový a netrhlinový beton jsou odborné pojmy ze statiky. Pokud je hmoždinka schválená pro beton, pak je pro použití rozhodující, zda je schválená také pro trhlinový nebo pouze pro netrhlinový beton. Netrhlinový beton znamená, že je beton vystaven působení tlaku. Trhlinový beton naproti tomu odolává vysokému zatížení tlakem, nikoliv však tahem. 

11. Injektážní malta

Vedle vlastní vysoké hmotnosti mohou konstrukční díl dodatečně zatěžovati další faktory. Třeba balkonové zábradlí musí být namontováno velice bezpečně, protože se o něj opírají osoby, trhá jím vítr nebo na něm visí těžké květinové truhlíky naplněné vlhkou zeminou. Zde se používají systémové způsoby upevnění: Do vyčištěného vyvrtaného otvoru dejte tak zvanou injektážní maltu. Poté do vyvrtaného otvoru zašroubujte závitovou tyč nebo vnitřní závitové pouzdro. Sítkové pouzdro z plastu zabrání tomu, aby se hmota ztratila v dutinách. Přibližně po hodině (dodržujte údaje výrobce) je malta z umělých pryskyřic pevná jako beton a plně zatížitelná.

Pozor: Pokud jste nejistí, nechte si v každém případě odborně poradit nebo pověřte montáží odborníka.

Tip

Vytahování hmoždinek

Staré otvory po hmoždinkách se často pouze nouzově zatmelí – hmoždinka nezřídka zůstává ve vyvrtaném otvoru a rýsuje se pod tapetou. Vytáhnete hmoždinky ze zdi pomocí jednoduché pákové vývrtky: Vývrtku trochu zašroubujte do otvoru hmoždinky, páky vývrtky pomalu stlačujte a tím hmoždinku postupně vytahujte ze zdi.

Galerie

Stavební materiál, do kterého má být předmět zafixován, je při výběru hmoždinky rozhodující. Navíc: Čím je zeď měkčí a pórovitější, tím delší a silnější by měly být hmoždinky a šrouby.

Podle vrtné drtě můžete v případě objemných zdí velmi snadno určit stavební materiál. Drť z pórobetonu (i plynobetonu) je hrubozrnná a našedivělá. Vrták navíc tímto příčkovým stavebním materiálem prochází „jako máslem“.

Červená vrtná drť je nezaměnitelným znakem pro plné přepalované cihly nebo běžné cihly.

Velmi bílá a jemnozrnná je naproti tomu vrtná drť z vápenopískových cihel.

Univerzální hmoždinky v nejběžnějších tloušťkách (6, 8 a 10 mm) by neměly chybět v žádné schránce na nářadí. Bezpečně kotví do betonu, rozpínají se v děrovaných cihlách a zauzlují se za deskovými materiály.

Pro těžké předměty jsou k dispozici chemické upevňovací systémy s kotevními svorníky z nerezové oceli a injektážní malta.

Aby zvolené hmoždinky bezpečně a pevně držely ve všech stavebních materiálech, vždy dodržujte návod k montáži uvedený na obalu.