Zatímco lidé se neustále zabývají teorií trvalé udržitelnosti, lesy nám svým vývojem tiše dokazují, že pravidlo „šedivá je teorie, zelený strom života“ u nich stále platí. Zdrojem poučení by pro nás měla být schopnost lesa obnovovat a zachovávat sebe sama. Pojem udržitelnosti má svůj původ v lesním hospodářství zcela oprávněně.

Při obnově lesa pomáhají i houby

Koloběh přírody

V lesích nepoznamenaných lidskou činností můžeme obzvlášť dobře pozorovat koloběh přírody. Ten samozřejmě probíhá i v hospodářských lesích, zde je však díky lidské činnosti méně patrný.

Mrtvé dřevo tlející v lese dobře zadržuje vodu v přírodě a na jeho rozkladu se podílí nejrůznější bakterie, plísně a houby. V závislosti na druhu dřeva a velikosti porostu může být jeden strom kolonizován až 600 druhy plísní a hub a asi 1 350 brouky. Díky jejich rozkladné činnosti je půda obohacována o důležité živiny, které mohou svými kořeny přijímat další rostliny. Ty je využívají ke svému růstu až do doby, než se přiblíží konec jejich životnosti a odumřou. Pak celý cyklus obnovy lesa začíná nanovo.

V bezzásahových lesích tak mají lesníci snahu mrtvé dřevo z lesa neodstraňovat. Dokonce existují programy na zvýšení podílu mrtvého dřeva v lese. Ukazuje se totiž, že jeho role v přirozené a samovolné obnově lesa je nezastupitelná.

Ve Švýcarsku jsou dosud zachovány dvě malé plochy přírodního lesa, které jsou tak nepřístupné, že zůstaly do dnešních dnů zcela bez lidského zásahu. Svým životem žije také Bělověžský prales v pohraničí mezi Polskem a Běloruskem.

Přestože Česko pokrývají z jedné třetiny lesy a mnohé z nich jsou dnes chráněným územím, vliv člověka se v nich projevil všude. V posledních desetiletích však byly bezzásahovou zónou vyhlášeny rozsáhlé plochy Národního parku Šumava. Dlouhodobým cílem je na většině území NP Šumava uvolnit přírodní procesy a umožnit druhově rozmanitým ekosystémům přirozenou obnovu.

Chrobák lesní je rozšířen po celé Evropě

Každý jedinec má svůj význam

Každý živý organismus v lese je součástí složitého ekosystému, pro který je příznačný neustálý vývoj a samoregulace. Stromy, rostliny a lesní zvěř jsou stejně jako houby, bakterie a hmyz součástí neustálého koloběhu života.

Stromy produkují kyslík – a to ve výrazně větším množství, než samy spotřebují. Naštěstí pro jeleny, datly, divoká prasata, veverky, roháče a všechny ostatní živé tvory, kteří kyslík dýchají. Včetně nás lidí. Všichni tito spotřebitelé kyslíku zase vydechují oxid uhličitý, který stromy přijímají nazpět přes svoje zelené listy. S pomocí sluneční energie a vody stromy v procesu zvaném fotosyntéza přeměňují oxid uhličitý na glukózu, kterou potřebují ke svému růstu, a kyslík. Není podivuhodné, že právě kyslík, který denně dýcháme, vzniká jako „odpadní produkt“ fotosyntézy?

Co se ale stane, když na podzim ze stromů spadá všechno listí na zem? Tak jako jiný organický odpad, například exkrementy, mrtvé dřevo nebo zvířecí mršiny, je i listí rozkládáno a mineralizováno houbami a bakteriemi. Vzniká vrstva živin neboli humus. Déšť pak spláchne živiny hlouběji do půdy, kde se dostávají ke kořenům rostlin. Ty jej opět použijí pro svůj další růst a tvorbu nových listů.

Veverky přispívají k rozmnožování dubů

Vyvážené společenství

Návštěvník lesa užívající si klidu a ticha často netuší, jaké procesy se v provázaném společenství tisíců organismů kolem něho dějí. Stabilní rovnováha lesa je fascinující. Běžný les obývá více než 4 000 druhů rostlin a hub a přes 6 000 druhů zvířat a prakticky všichni jsou propojeni vzájemnými vztahy.

Například veverky se živí mimo jiné žaludy a vytváří si z nich zásoby na zimu. Tím, že je zahrabou do země a všechny nespotřebují, zajišťují bezděky rozmnožování dubů. Také jiní lesní živočichové jsou stromům prospěšní – mravenec lesní se živí larvami škůdců, jako je například kůrovec. Mravenci se zase stávají potravou žluny zelené – proto žluna z čeledi datlovitých nebubnuje do kmene stromu jako třeba její příbuzní strakapoudi.

V bezzásahových zónách vyrůstají nové stromy

Živý mrtvý les

V Národním parku Šumava bylo vyhlášeno několik bezzásahových zón, ve kterých je les ponechán sám sobě a pomalu se tak vrací do podoby, kterou měl před tisíciletími.

Monitoring bezzásahových zón na Šumavě po orkánu Kyrill i po kůrovcové kalamitě ukázal, že les je schopen přirozené obnovy. Mrtvé dřevo obrůstá mechem, pod kůrou se činí tisíce brouků, z rozpadajících se kmenů vyrůstá nová zeleň. Na bezzásahových plochách byly napočítány tisíce nových, mladých stromků.

Mrtvé stromy ponechané na svém místě nejsou konec světa, a už vůbec ne konec lesa. Lesní ekosystém se vyvíjí znovu a přizpůsobuje se přitom aktuálním podmínkám – tak, jak to dělá už po miliony let.

Do Krušných hor se vrací život

Nový život v Krušných horách

Intenzivní obnova lesa po imisní kalamitě v 70. a 80. letech minulého století pokračuje v i Krušných horách. Průmyslem znečištěné ovzduší a kyselé deště měly tehdy na místní lesy devastující účinky. Místo zelených porostů zbyly na kopcích jen uschlé pahýly stromů. Nově vysazované lesy jsou druhově rozmanitější – vedle smrku ztepilého zde najdete buk lesní, břízu, jeřáb, javor klen nebo jedli. Pestřejší lesy jsou odolnější vůči škůdcům včetně kůrovce a lépe zadržují vodu v krajině.

Pro turisty byla v posledních letech vybudována řada turistických tras, cyklostezek a stále oblíbenějších singletracků pro sjezd horských kol. Trasy doplňují altány, lavice a naučné stezky, ze kterých můžete nejlépe obdivovat krásu nových krušnohorských lesů a pestrost života v nich.

Příroda nás potřebuje. Přidejte se!

Máte rádi přírodu a chcete podpořit výsadbu stromů v českých lesích? Stačí od začátku března do konce května navštívit kterékoliv odborné centrum BAUHAUS a přímo na pokladně zakoupit certifikát na výsadbu jednoho nebo čtyř stromů. Více na skutecnestesti.cz

{"vsf-products-list":{"title":"Tipy pro váš nákup","products":["16640024","26277493","23626078"]}}

{"vsf-page-link":{"page-id":403}}
{"vsf-page-link":{"page-id":400}}