Zhotovení spojů dřeva

Pokud chcete dřevěné díly navzájem spojovat tradičním řemeslným způsobem, nepotřebujete kromě samotných obrobků žádný další materiál. Žádné hřebíky, žádné šrouby, žádné hmoždinky, žádné kování – dokonce ani lepidlo! Pro zhotovení takových tesařských spojů, jako jsou rybinové ozuby nebo drážky a čepy, musíte však pracovat velmi pečlivě, aby díly do sebe perfektně zapadly. Kdo chce tyto skutečně náročné práce obejít, může sáhnout po kolících (válcové nebo ploché kolíky) nebo speciálních nábytkových spojovacích článcích a kování, aby dřevěné díly spojil.

Spoj na drážku a čep je obzvláště stabilním spojem. Dílec se opracuje na drážku, do níž se zasune čep druhého dílce. Drážka se většinou dělá do delšího dřevěného dílu (např. u zásuvky delší postranice) a konce krátkých dílů se opracují jako čep.

Začněte orýsováním, respektive vyznačením rozměrů pro čepy a drážky na opracovávané kusy: Tloušťku materiálu rozdělte na třetiny a pomocí rýsovacího nástroje nakreslete příslušné čáry na čelní strany, a dále na vnitřní a vnější hrany obou dřevěných dílů. Místa, která chcete odstranit, označte křížkem. 

Jemnou pilkou nařízněte prvky drážky a čepu až po vyznačený základ (za tímto účelem dřevěné díly příp. upněte).

Poté, co jste zkontrolovali přesnost lícování drážky a čepu (příp. upravte římsovníkem a zbruste vnitřní hrany), oba dřevěné díly navzájem skližte (použijte příložky).

Pokud chcete konstruovat rám s výplní a výplň nechcete připevňovat pomocnými lištami, je možnou variantou spoj na drážku a čep se žlábkem. Dříve, než podle popisu zhotovíte drážku a čep, vyfrézujte nebo vyřízněte do dřevěných dílů žlábek.

Tak zvané křížové přeplátování je nejjednodušším spojem v konstrukci rámů a podobným způsobem spojení jako spoj na drážku a čep: Dva dřevěné díly se spojí v pravém úhlu tím, že spodní kus se vyseká nebo vyfrézuje na šířku horního kusu do úrovně poloviny tloušťky dřeva. Horní kus se zhotoví analogicky a přilícuje se tak, aby povrchy byly v jedné úrovni.

U rohových spojů se někdy může stát, že si čepy překáží. Aby se tomu zabránilo, uřízněte konce čepů na pokos. Před slepením pokosových čepů prověřte, že lze spoj snadno zasunout.

Nejnáročnějším rohovým spojem dvou dřevěných obrobků je rybinování. Rybinové čepy zde drží díky ozubení jednotlivých čepů. Spoj na rybinu je obzvlášť stabilní a také opticky velmi působivý svými klínovitými čepy, které se na rozdíl od rovných klínových čepů nemusí ani doplňkově klížit.

Pozor: Pro ctižádostivé kutily, kteří vyrábí ozubové spoje často, je účelné pořízení ozubovací šablony pro horní frézu. Tuto frézu jednoduše vedete kopírovacím pouzdrem podél šablony – při tom se do dřevěného dílu vyfrézují ozuby.

Aby bylo možné obrobky přesně slícovat, musíte rozměry ozubů rybinového spoje předem propočítat: Rozdělte šířku dřeva (na nákresu vlevo: 200 mm) lichým číslem tak (zde 11), aby vznikla přibližně šířka prkna (tedy jeden dílčí úsek odpovídá přibližně tloušťce dřeva; na nákresu 18,18 milimetrů při tloušťce 18 milimetrů). Tento rozměr si vyznačte na čelní straně dřeva pomocnými čárami a poté zde pomocí ozubovací šablony narýsujte ozuby tak, aby úzké konce směřovaly k pozdější vnější straně. Stoupání ozubů činí 6:1 pro měkké dřevo, respektive 7:1 pro tvrdé dřevo (pro zvětšení klikněte na obrázek).
Pozor: Ozubový kus slouží vždy jako šablona pro rybiny. 

Kdo se chce vyhnout tomuto skutečně náročnému vypracování dřevěných dílů, sáhne po válcových nebo plochých kolících. Ke zhotovení spoje jsou potřeba pouze otvory nebo drážky, do kterých se naklíží tyto volné spojovací prvky ze dřeva nebo plastu. 

Na spoje dřeva pomocí válcových kolíků vyvrtejte nejdříve do čela dřeva příslušné otvory, vsaďte do nich kolíkové hroty a přeneste pozice pro vrtání na protikus (po přesném slícování s protikusem na ně zatlačte).

Na protikusu vyvrtejte otvory pro kolíky tak, že středící hrot vrtáku do dřeva nasadíte vždy do středu značky. Do otvorů dejte lepidlo na dřevo, zasuňte válcové kolíky, díly spojte a stlačte je až do ztuhnutí lepidla (dodržujte pokyny výrobce).

Při provádění spojů plochými kolíky oba obrobky sestavte a pozice kolíků vyznačte současně.

Standardizovaná spojovací kování (na obrázku: vrutová spojka a našroubovatelná násuvka) se používají především v průmyslové výrobě nábytku – rozmontovaný nábytek lze snadno přepravit domů a v místě určení právě tak snadno smontovat. Z těchto kování těží ale i kutilové – třeba při výrobě skříňového nábytku a regálů: Časová náročnost je výrazně nižší než u čistě řemeslně zhotovených spojů a nemusíte mít ani velkou truhlářskou zkušenost. Takové kusy nábytku získávají stabilitu díky nábytkovým křížům nebo vyztuženým tvrdým dřevovláknitým zadním stěnám.

Jako pomůcky pro zhotovení otvorů na válcové kolíky se osvědčily omezovače hloubky (také hloubkový doraz), kolíková vrtací šablona a kolíkové hroty (také nářadí na vstřelování kolíků). Vrtací šablona umožňuje precizní vrtání mnoha otvorů v přesné vzdálenosti od okraje – i bez stojanové vrtačky. Omezovač hloubky se postará o to, aby byly otvory stejně hluboké – jednoduše se našroubuje na vrták do dřeva. Kolíkové hroty zasuňte válcovými konci do již vyvrtaných otvorů v čelním dřevě, po přesném slícování s protikusem na toto dřevo zatlačte a nyní vrtejte ostatní otvory přímo do vzniklých otisků.

Pozor: Další informace na téma vrtání do dřeva získáte v Rádci BAUHAUS: Vrtání otvorů

Při výrobě nábytku se dá ztratit přehled o správném uspořádání jednotlivých dílů. Zde sjedná nápravu tradiční truhlářský trojúhelník: Na díly, které patří k sobě, nakreslete přes spáru rovnoramenný trojúhelník. Vrchol přitom ukazuje nahoru – víte tak, zda musí být díl osazen svisle nebo vodorovně.